I v tak zakonzerovaném a pevně stanoveném stylu, jako je thrash metal, který své vrcholy má jasně definované s překrásnými „džískovanými“ osmdesátkami, se stále dají najít posluchačsky přívětivé nahrávky, překypující zajímavou melodikou a nakažlivou energií ruku v ruce jdoucí s uvěřitelným entuziasmem.

Ne že by se mělo jednat o desky originální či dokonce převratné, ale rozhodně disponující potencionálem potěšit nejednoho pamětníka a zároveň i oslovit nového příznivce tohoto invenčně již notně zrezivělého stylu.

Přestaňme však kolem sebe kopat klišovitými hesly a raději zlehka nahlédněme na již čtvrtý počin jedné z největších nadějí takzvané retro thrashové vlny, jejíž cesta se začala datovat již v roce 2004. To už je dostatečně dlouhá doba na to, aby se nějakým způsobem vyprofilovala. WARBRINGER však patří stále mezi kapely hledající. I na novince svůj bujný výrazový arzenál neustále koriguje, košatí, zvelebuje o melodické vyhrávky a svým počínáním nesvádí k myšlenkám o obyčejném parazitování na úspěších thrashových model. Byť se jejich vliv ani v tomto případě vyloučit nedá.

V tomto případě americká formace nečerpá ani tolik ze SLAYER (výjimkou budiž ultrarychlá petelice „Off With Their Heads“ s typickým kakofonickým sólem), EXODUS nebo TESTAMENT, jak by ostatně jejich rodný list naznačoval, nýbrž se ohlíží za sílou a energií pro našince tolik oblíbené truhlice germánské, konkrétně pak za smečkou, jež v dnešní době prožívá další velké úspěchy. Samozřejmě tím mám na mysli KREATOR. Právě ti totiž z hudby WARBRINGER vyvěrají nejvíce a jistě se k tomuto tvrzení dá připočíst i vokální projev Jeffa Pottse, který ačkoliv je prohnán přes moderní „udělátka“, jasným způsobem demonstruje agresivní polohu Mille Petrozzy.

Jak už jsem však naznačil, WARBRINGER se s nějakým revivalováním dávno nechtějí spokojit a úspěšně tak implantují do své hudby i různé akustické brnkačky, sborové vyřvávačky, heavymelodická sólíčka, a též i agresivní sprinty, které zavání až flirtováním s black metalem. Zmíněné atributy tak dohromady příjemně zpestřují v jádru obyčejný thrashový hobling a v kombinaci s ideální stopáží nestíhá kvalitativně vyrovnaná jedenáctka skladeb výrazně nudit.

WARBRINGER jsou tedy vedle HAVOK další kapelou, která šikovně přepracovává motivy žánrových klasiků, přidává k nim kus sebe a hraje s velkou oddaností a nasazením. A to se zkrátka musí ocenit.